JAZYKY SLOVANSKÉ
- společným základem slovanských jazyků je praslovanština
-
mají blízkou mluvnickou stavbu a slovní zásobu
skupiny: 1. západní
– čeština, polština, slovenština
2. východní – ruština, běloruština, ukrajinština
3. jižní – bulharština, srbština, chorvatština
písmo –
latinka
-
azbuka
Na evropském území:
1.
jazyky germánské – němčina, angličtina, dánština
2.
jazyky románské – italština, francouzština, španělština
- druhým
nejstarším slovanským jazykem
- prvním
nejstarším byla staroslověnština
- základem
staroslověnštiny se stalo makedonské nářečí, které přinesli
věrozvěstové Konstantin a Metoděj roku 863 – příchodem na
Velkou Moravu
Čj – prošel
dlouhým historickým vývojem – více než 1000 let
11. století –
doložena jednotlivá slova
13. století –
souvislá literární díla – Dalimilova kronika
PŘÍKLONKY
– nepřízvučná slova stojící ve větě za prvním přízvučným
slovem
mě, tě, se, . . . (zájmena)
bych, bys, by, jsem, jsi, je, . . . (tvary slovesa být)
Nesu ti sešit. Tobě
nesu sešit.
znělé: b
v d ď z ž g h r l m n ň j
neznělé:
p f t ť s š k ch c č
znělá i neznělá:
ř
tvoříme od některých
přídavných jmen tvrdých (nemocný – nemocen, bosý – bos)
používají se v přísudku
a doplňku
- tvoří se z příčestí
trpného + í, jsou rodu středního, podle vzoru stavení
kreslen – kreslení
ukryt – ukrytí
- tvoří se z příčestí
trpného nebo z příčestí minulého, vzor mladý
kreslen – kreslený
ukryt – ukrytý
spadl – spadlý
1.
shoda - rod, číslo, pád stejné (podmět a přísudek,
podst. jm. a přívlastek shodný)
2. řízenost
- pádem, ptáme se pádovou otázkou (sloveso
a předmět)
3.
přimykání - různé okolnosti, ptáme se jak? kam? kdy? .
. . (sloveso a příslovečné určení, podst. jm. a přívlastek
neshodný
chlapec
píše – shoda
malý
chlapec – shoda
píše
úkol – řízenost (co?) (člen řídící a závislý)
píše
doma – přimykání (kde?)
chlapec
z Prahy – přimykání (odkud)
význam
slova - věcný
- mluvnický (rod, číslo, pád, . . .)
sousloví
- ustálené spojení slov s jedním významem
třídní kniha, kyselina sírová
rčení
- obrazné ustálené spojení slov, obvykle je základem sloveso
lže, jako když tiskne
přísloví
- vyjadřuje nějakou životní zkušenost, často se rýmuje,
obyčejně souvětí
Kdo šetří, má za tři.
slova
přechýlená – r. m. a r. ž.
řidič – řidička, ministr – ministryně
význam
účelový – balicí papír
význam
dějový – dívka balící papír
tvoření
slov
1.
odvozování - pomocí předpon, přípon, koncovek
zlepšit – zlepšovatel
2.
skládání - více slovních základů
slova složená, složeniny – nevlastní (oka/mžik)
-
vlastní (teploměr)
3. zkracování
- zkratky OSN, ČNR, ČR
zkratková slova (skloňujeme je) Čedok,
Pleas
4. nový význam
slova – branka (původně vrátka, nyní i gól v hokeji)
5. nová
sousloví - psací stroj (původně
psát a stroj)
6. přejímání
- z cizích jazyků
televize, kosmonaut
(slovy přejatá)
Archaismy
- zastaralá slova a tvary slov, časté v historických dílech
(rci mi, béřu se k domovu, tovaryš, galoše)
Neologismy
- slova, která v současnosti pociťujeme jako nová, běžně
nepoužívaná (rekvalifikace, melír, džíny, diskžokej)
1.
předložková vazba – u tebe, vedle lesa
2.
zvratné sloveso - učí se, myslí si
3.
složený slovesný tvar – byl bych nesl, jste zraněni
4.
jmenný přísudek se sponou – je pečlivý, stane se učitelkou
5.
způsobové (modální) sloveso s infinitivem
chtít, musit,
smět, moci, mít měla bych uklízet
6.
fázové sloveso (fáze děje) s infinitivem
začít, počít,
přestat,. . . začal psát
7.
zdůrazňovací částice se slovem – právě včera, jen
on
8.
ustálené slovní spojení – sem tam, v zimě v létě,
třesky plesky
Samostatný větný
člen stojí pro zdůraznění mimo větu ( ve větě ho
nahrazuje ukazovací zájmeno nebo příslovce). Oddělujeme ho
čárkou.
Měl rád děti. – Děti, ty měl rád. Líbilo se
mu ve městě. – Tam se mu líbilo, ve městě.
Vsuvka je
volně vložena do věty, nezávisí na žádném větném členu.
Vyjadřuje nějaké doplnění nebo stanovisko mluvčího. Oddělujeme
ji čárkami (jednoslovné nemusí být v čárkách), do pomlček,
závorek – v řeči pauzy
. . ., podle mého názoru, . . .
- a to je pošetilé –
Věta neúplná
(eliptická) bývá v odpovědích na otázky. Je vynechán některý
důležitý větný člen, zřejmý ze souvislosti.
Kdy se vrátíš? Večer. (se vrátím)
Zápor
mluvnický popírá celé věty (záporka ne- u slovesa) nebo
větného členu.
Nepřinesl úkol.
Zápor slovní
– záporné slovo
smělý – nesmělý,
někdo - nikdo
a)
žánry epické
1.
bajka – alegorické (jinotajné) vyprávění, vystupují
zpravidla zvířata, v závěru poučení
Ezop, Krylov, La
Fontaine
2.
báje – vyprávění o vzniku světa, o stvoření člověka
– Eduard Petiška – Staré řecké báje a pověsti
3.
pověst – má pravdivé jádro, ale obsahuje i výmysly –
A Jirásek – Staré pověsti české
4.
pohádka – vymyšlené vyprávění, vítězí dobro nad
zlem, magická čísla 3, 7, . . . – Němcová, Erben,
Andrsen, Grimové
5.
legenda – o životě a mučednické smrti světců - Život
Konstantinův, O sv. Václavovi, sv. Ludmile
6.
povídka – jednoduchý děj, kratší rozsah – J.
Neruda – Povídky malostranské, O. Pavel, F. Nepil
7.
novela – poutavý příběh s výraznou pointou – R.
Rolland – Petr a Lucie
8.
epos – výpravná, rozsáhlá báseň o hrdinech – Alexandreis,
Epos o Gilgamešovi
9.
román – bohatý děj, mnoho postav, epizody – A. Jirásek,
K. Čapek
b)
žánry lyricko-epické
1.
balada – rychlý spád děje, zpravidla tragický konec –
Erben – Kytice
2.
romance – radostný děj – Neruda
3.
poema – básnická povídka – Mácha
c)
žánry lyrické
1.
píseň – kratší báseň s pravidelným rytmem a výrazným
rýmem
2.
elegie – báseň plná smutku – J. Orten
3.
óda – oslavná báseň, téma národ, vlast – F.
Schiler – Óda na radost
4.
epitaf – původně nápis na hrob – J. Woler
5.
epigram – krátká, satirická báseň – Borovský
Poezie – (z
poiésis = tvorba, básnictví), psaná ve verších, verše se
mohou spojovat do slok (strof)
Verš = 1
řádek v básni
Verš se dělí
na stopy (= menší zvukové úseky)
Stopa se skládá
z dob (1 doba = 1 slabika)
slabiky – přízvučné
= těžká doba
-
nepřízvučné = lehká doba
Rytmus –
pravidelné střídání přízvučných a nepřízvučných dob
Volný verš
– text není členěn přirozeným způsobem (řádky
nejsou stejně dlouhé)
Vázaný verš
– členění textu pomocí rýmu, řádky stejně dlouhé
Rým – zvuková
shoda hlásek (slabik) na konci veršů
a)
rým sdružený A A B B
b)
rým střídavý A B A B
c)
rým obkročný A B B A
d)
rým přerývavý A B C B
e)
rým postupný A B C D a A B C D
f)
rýmové echo Olda . . .
Marolda, Tulipán u Lipan, Mince . . . po mamince
a) trochej přízvučná
– nepřízvučná
Už se neptej moje
dcero.
b) jamp nepřízvučná
– přízvučná
Král Karel s Buškem
z Vilhartic.
c) daktyl přízvučná
– nepřízvučná – nepřízvučná
Stříhali dohola malého
chlapečka.
d) daktylotrochej přízvučná
– nepřízvučná – nepřízvučná – přízvučná – nepřízvučná
Dokola jeho dětičky.
rozplyne. Když tě zřím.