|
HARÉ KRŠNA
Uctívání
Kršny bylo obnoveno na začátku 20.století indickými mudrci
Bhaktivinodem Thakurem a Saroswati Gosvami Maharajem. Roku 1922
Goswami uvedl absolventa filozofie a ekonomie na Kalkatské
univerzitě Abhaye Charana De (narozen 1.9.1896) do praxe bhakti
jógy a vedl ho k tomu, aby přinesl poselství uvědomování
si Kršny do západního světa. Roku 1944 založil časopis
"Návrat k Bohu" (Back to Godhead), který
dodnes ISKCON vydává. Abhay Charan De dorazil v roce 1965 do
USA a stal se známým jako Bhaktivédanta Swami Prabhupáda
(="U jehož nohou sedí mistři"). Při příjezdu měl
8 dolarů, před svou smrtí v roce 1977 se nechával vozit v černých
limuzínách.
Organizace:
Mezinárodní organizace pro uvědomování si Kršny (International
Society for Krsna Consciousness - ISKCON) byla založena roku
1966. Její učení spočívá v hinduismu, především pak v
Bhagavad-Gítě, resp. v Praphupádově převyprávění a komentáři
"Bhagavad-Gíta, jaká je". Následovníci vyznávají,
že se člověk od Kršny odklonil, a nalézá se proto ve zlém
věku. Řešením je začít si Kršnu uvědomovat. S hnutím
sympatizoval beatnický básník Allen Ginsberg a bývalý člen
hudební skupiny "Beatles" George Harrison, který
napsal např. píseň, vyzdvihující Kršnovy ctnosti (My
Sweet Lord), a věnoval víře v Kršnu jedno své album. K
hnutí se připojilo množství hippies. Hnutí má údajně v
USA více než 40 chrámů a je rozšířeno i v Evropě (chrám
např. v Mnichově). Po Prabhupádově smrti převzalo vedení
jedenáct mistrů (guru).
Symboly:
Tradiční hinduistické malby bohů a polobohů, zvláště Pána
Kršny jako Nejvyšší Osobnosti Božství, řídícího Arjunův
kočár. Kršna je zobrazován s modrou kůží, neboť modrá
symbolizuje v hinduismu božství.
Haré Kršna,
Haré Kršna, Kršna, Kršna, Haré, Haré, Haré Ráma, Haré Ráma,
Ráma, Ráma, Haré, Haré - odříkává každý člen
tohoto hnutí 1 728 krát za den. Aby splnil tuto základní
povinnost, nosí ve zvláštním sáčku šňůru se 108 kuličkami.
Přebírá se jimi a nad každou recituje těchto šestnáct posvátných
slov mahamantry. Denně musí tuto modlitebnou šňůru použit
šestnáctkrát. Tato recitace, která se jmenuje džapování má
napomoci tomu, aby si "oddaný" začal uvědomovat boha
Kršnu. Ten je jeden, ale lidé ho znají pod mnoha jmény a uctívají
ho v různých podobách jako Alláha, Buddhu, Hospodina. Tato jména
jsou jen označením téhož: "Všechna jsou KRŠNA, všechna
jsou stejná" - tvrdí s úsměvem stoupenci tohoto hnutí,
když s nimi začnete hovořit. Občas postávají u východu některé
stanice pražského metra a nabízejí literaturu. Na barevných
přebalech knih zahlédneme ve změti postav hinduistického
panteonu i jezdce na zlatém kočáře s modrou pletí. Ta je
znakem božství "Pána Kršny", jehož si "oddaní"
uvědomují džapováním. Tím, že se s ním takto sbližují,
mohou se vymanit z trýznivého koloběhu samsary, v němž se
lidská duše převtěluje do další fyzické existence.
Jak je zřejmé,
hnutí Haré Kršna, plným jménem "International Society
for Krsna Consciousness" - Mezinárodní organizace pro uvědomování
si Kršny - má své kořeny v Indii. Ale do světa se rozšířilo
oklikou přes Spojené státy zásluhou svého zakladatele, nazývaného
uctivě "Jeho božská Milost A. C. Bhaktivédanta Svámi
Prabhúpáda" (v překladu znamená Bhaktivédanta "ten,
kdo poznal, že cílem všeho vědění je láska k Bohu",
Prabhúpáda "ten, u jehož nohou sedají mistři".
Původně se
tento absolvent univerzity v Kalkatě jmenoval Abhay Charan De (1896
- 1977). Pod vlivem svého guru Gosvamiho se začal věnovat
bhaktí - józe, usilující o sjednocení s božstvím láskou.
V roce 1954 odešel jako vedoucí pracovník chemické továrny
do důchodu. Po jedenácti letech odpočinku však sedmdesátiletý
Ind opustil svou vlast, aby s několika dolary v kapse začal v
Americe šířit "uvědomování si Kršny". Štěstí
mu přálo: v roce 1965 jej zde ochotně přijali americkou
kulturou zklamaní "hippies". Představitel tehdejšího
amerického undergroundu Allan Ginsberg i někdejší člen
skupiny Beatles George Harisson (složil dokonce o Kršnovi píseň
"My Sweet Lord") mu otevřeli cestu k dalším. Po dvanácti
letech svého působení v Americe Prabhúpada zemřel jako bohatý
muž. Vedení Mezinárodní organizace převzala po něm jedenáctičlená
správní rada. Uvádí se, že všech členů hnutí Haré Kršna
je kolem 40 000, ale sympatizantů je zřejmě mnohem víc.
"Praví oddaní" kromě zmíněného
džapování jsou povinni dodržovat čtyři základní zásady:
1.
Vystříhat se požívání masa, ryb a vajec
2.
Nepožít alkohol, nikotin, kávu , čaj, čokoládu (omamné látky)
3.
Vystříhat se sexu (v manželství jen za účelem zplození dítěte)
4.
Vystříhat se hazardních her
"Život v odříkání"
vedou stoupenci hnutí společně v malých skupinách, sestávajících
z mužů i žen. Manželé se smějí spolu intimně stýkat jen
jednou za měsíc, a to s úmyslem počít dítě. Nicméně i
tak je manželský sex chápán jako něco znečišťujícího.
Kršna se také jmenuje Góvinda, neboť má rád krávy, které poskytují lidem neocenitelnou potravu – mléko. Proto je zabíjení krav nejhorší hřích.
V sídle skupiny (ašrámu)
je místnost s oltářem, na němž jsou vedle obrazů Prabhúpády
a dalších božských učitelů vystaveny kovové a kamenné sošky
Kršny. Není to pouhý symbol, ale skutečné "vtělení"
boha do hmotné podoby. Proto "oddaní" sošky každé
ráno pečlivě oblékají a krmí. Zvláštní obřad je věnován
jejich koupání v směsi z růžové vody, mléka a kravské moči.
Protože tato tekutina je po "koupání bohů" posvátná,
její požití si členové hnutí pokládají za čest.
Velmi důležitá
je příprava každého jídla, jež svými četnými předpisy získává
podobu bohoslužebného úkonu - oběti Kršnovi. Nesmí se
ochutnávat a při vaření se užívá pravé ruky. Pak je předloženo
obřadným způsobem před oltář božstev. Teprve po tomto
symbolickém nasycení Pána Kršny se mohou najíst jeho služebníci.
Toto obětované jídlo se nazývá prasádama "oddaní"
věří, že je v něm přítomen sám Kršna. Tak každým jídlem
(ostatně velmi skrovným) vstupuje nejvyšší božstvo v hmotné
podobě do těla člověka. Když členové hnutí nabízejí v
pražské Haré Kršna restauraci "Góvinda" poblíž
Palmovky takto obětovaná jídla široké veřejnosti, činí
tak v přesvědčení, že Kršna vstupuje "automaticky"
do těla každého hosta, ať už si to přeje či nikoliv. Totéž
se děje, když někdo vdechuje dým zapálených kadidlových tyčinek
či zaslechne zpěv mahamantry.
"Oddaný"
si vyholuje hlavu a jen na temeni má malý pramínek vlasů - prý
proto, aby za něj mohl Kršna svého věrného vytáhnout do
nebe. Jistě si to zaslouží, protože jeho život na zemi
opravdu není snadný. Každý den se vstává ve tři hodiny ráno,
odříkává hodiny mahamantru, studuje posvátný text
Bhagavadgity, prodává misijní literaturu, léky smí užívat
jen v krajních případech. A přece tento životní styl může
mladého člověka uchvátit. Vzpomínám si na setkání s
Radkem, který si vstupem do hnutí vyřešil své problémy s
drogami. Asi nebyl úplnou výjimkou.
Možná, že v "Kršnově dvoře" nedaleko Benešova,
kde je středisko hnutí, bychom se o tom mohli dozvědět víc.
Otázkou zůstává,
zda jedna droga tu není vytlačena druhou. I když každá působí
jinak, obě spolehlivě dokáží mladého člověka odloučit od
rodiny, vnutit mu životní styl a učinit závislým na skupině,
jejímž působením a spoluúčastí vstupuje do prostoru "jiné"
reality. Monotónní a stále opakovaná mantrická modlitba ke
Kršnovi navozuje změněný stav vědomí. Je vyřazeno myšlení
a vnímání vnějšího světa.
Možná, že to je příjemné.
Ale je to nanejvýš riskantní.