ČESKÁ KULTURA DRUHÉ POLOVINY 19. STOL
Zatímco se v Evropě prosazoval realismus, prvořadým úkolem českého umění bylo šířit a posilovat národní myšlenku. Významným malířem této doby byl Karel Purkyně, syn významného učence Jana Evangelisty Purkyně. Stal se nejvýraznějším českým realistou, ale jeho dílo bylo doceněno až příštími generacemi. Dalším významným malířem se stal Jaroslav Čermák. Jeho obrazy čerpaly z české historie, i přes to že většinu tvůrčího života strávil v cizině. V Čermákově díle se silně odráží myšlenka slovanské vzájemnosti.
Touhou českého
národa a snem několika generací bylo vlastní divadlo kde by
zněla jenom čeština. Peníze na divadlo se sbíraly po celé
zemi, větší obnosy přispěla česká šlechta a podařilo se
získat i státní dotaci. Roku 1868 bylo možno položit základní
kámen. Za slavnostních tónů Smetanovy Libuše bylo 11. Červny
roku 1881 Národní divadlo otevřeno. Krátce na to 12, srpna
vyhořelo. Během jediného měsíce ale vynesly sbírky potřebný
obnos a roku 1883 bylo divadlo otevřeno znovu, dokonce ještě
krásnější než před požárem. Divadlo se stalo symbolem národní
hrdosti. Zúčastnit se výzdoby novorenesanční budovy, díla
architektů Josefa Zítka a Josefa Schulze, se stalo ctí každého
národního umělce.
V hudbě se především
uplatnil Bedřich Smetana se svými operami Libuše a Prodaná
nevěsta. A i přes strátu sluchu vytvořil své snad největší
dílo, cyklus symfonických básní Má vlast. Stal se také prvním
dirigentem Prozatimního divadla.
Spolu se Smetanou
patří k zakladatelům české moderní hudby i Antonín Dvořák
a Zdeněk Fibich. Těžištěm Dvořákova díla je především
jeho devět symfonií- nejznámější z nich je Z Nového světa
a jedenáct oper z nich např. Rusalka, Jakobín, Čert a Káča.
Zdeněk Fibich vytvořil především selanku V podvečer,
kterou později přetvořil Jan Kubelík na světově proslulý
Poem.
V literatuře se
setkáme s autory jako byl Svatopluk 4ech, Josef Václav Sládek,
Karel Václav Rais, Alois Jirásek, Vítězslav Hálek, Jaroslav
Vrchlický a další. Nejvýznamnější z nich byl Jan Neruda.
Byl to nejen spisovatel, ale i novinář, umělecký kritik,
bastrý pozorovatel, činný učstník českého kulturního života
a velký vlastenec.
Nejvýznačnějším
českým vědcem byl Jan Evangelista Purkyně. Z fyziologie
vatvořil moderní vědu, zabýval se otikou, vrcholu dosáhl
vypracováním teorie o složení těl organismů.