BAROKNÍ
KULTURA
Na sklonku 16,
století se v Itálii začal rodit nový sloh - baroko. Jeho
název pochází pravděpodobně od portugalského slova barocco,
což znamená perlu nepravidelného tvaru.Je to výstižné
pojmenování - vždyť právě nepravidelné formy, nádhera, okázalost
a také křivky a oblouky dokonale vystihují tento umělecký směr.
Baroko se rychle
rozšířilo po celé Evropě a Latinské Americe a ovládlo
nejen výtvarné umění a architekturu, ale i literaturu,
divadlo a hudbu. Stalo se tak posledním opravdu universálním
uměleckým i životním slohem.
Spíše než na
rozum působila barokní díla na city lidí. Vyjadřovala základní
a hluboký protiklad doby - dočasné a nedokonalé lidské žití
na tomto světě ve srovnání s věčným životem na
nebesích. Baroko bylo pevně spjato s katolickou vírou. Proto
také nacházíme v barokních dílech tak často náboženská témata.
Církev umění bohatě podporovala a využívala jeho emocionální
působení, aby v lidech vzbuzovala víru a touhu po spasení.
Baroko však nakonec proniklo i do protestantského světa - do
Švícarska, Nizozemí, severního Německa, Švédska a podobně.
Architektura a výtvarné
umění
Asi nejvýrazněji
se barokní vidění světa prosadilo v architektuře. Rozevláté
křivky nahradily jednoduchou přímou linii, pravý úhel vystřídal
oblouk, čtverce či trojúhelníky kruh anebo ovál.